ENTOMOLOGICKÁ EXKURZE
DO PTAČÍHO PARKU KOSTELISKA
V sobotu 15. července 2023 uspořádala
Východomoravská pobočka ČSE exkurzi pro širokou veřejnost. Tentokrát jsme
výpravu nasměrovali do Ptačího parku Kosteliska poblíž Dubňan. Na tuto lokalitu
nás pozvali kolegové z Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické už
v roce 2020 a od té doby zde provádíme entomologický faunistický průzkum.
Návrh na uspořádání entomologické vycházky právě tady iniciovali rovněž
ornitologové a celou akci náležitě propagovali. Na místě zahájení se
v 10:00 shromáždilo více jak 60 nadšenců, které neodradilo ani nastávající
úmorné vedro. Pravděpodobně jde o rekordní účast v historii exkurzí
pořádaných ČSE.
Předseda pobočky Dušan Trávníček přítomné uvítal a
představil své kolegy, kteří spolu s ním budou účastníky provázet, sbírat
a lovit hmyz, nachytané exempláře pak účastníkům předvedou a přitom sdělí i
nějaká fakta a zajímavosti z jejich života. Pobočku vedle předsedy zastupovali
Ondřej Konvička, Milan Veselý, Michal Zapletal, Petr Červenka, Vojta Kohout,
Eduard Ezer, Tomáš Vojkůvka a Ludvík Bobot. Pak již přišly na řadu základní údaje
o lokalitě. Mimo jiné zaznělo i upozornění na dřevěnou sochu brouka dřepčíka Longitarsus substriatus, která se
nachází v Jarohněvicích v parčíku u cesty. V rámci Česka byl tento
brouk považován za regionálně vyhynulý druh, ale O. Konvička, člen pobočky, jej
zde v rámci našich průzkumů znovu objevil a nález publikoval. Pak už jsme
se vydali na cestu. Volným tempem jsme procházeli areálem ptačího parku tak,
abychom účastníky seznámili se všemi biotopy, které se zde nacházejí – suché
písčiny, pastviny, enklávy lužního lesa a mokřady. Přítomní členové a příznivci
pobočky předváděli sbírání hmyzu pomocí smýkacích sítěk, sklepávačů a cedníků.
Nalovené jedince bezobratlých ukládali do průhledných epruvet (v případě
vodních živočichů do plastového akvária), ve kterých pak publiku jednotlivé
exempláře demonstrovali s patřičným výkladem.
Začátek vyšel znamenitě, protože jsme po pár krocích
spatřili samce roháče obecného (Lucanus
cervus). Hned bylo o čem povídat a tento největší brouk naší fauny přitáhl
pozornost všech posluchačů. O kousek dál jsme na květech pozorovali různé druhy
tesaříků (např. Leptura quadrifasciata,
Chlorophorus varius, Plagionotus floralis, Pseudovadonia livida), bradavičníka dvojskvrnného (Malachius bipustulatus) a zlatohlávka
zlatého (Cetonia aurata). Na
hluchavkovitých rostlinách posedávaly mandelinky nádherné (Chrysolina fastuosa). Mohli jsme ukázat i vzácného rýhonosce Rhabdorrhynchus
echii, který byl do roku 2008 pokládán v Česku za vyhynulý druh. Tento
poměrně statný nosatec obývá xerotermní otevřené biotopy s narušovanými,
volnými místy a řídkou vegetací. Pod
kůrou ležícího stromu jsme zastihli lesáka rovného (Uleiota planatus). Ze vzácnějších saproxylofágních druhů jsme objevili
potemníka Neatus picipes, jenž je
hodnocen jako téměř ohrožený druh. Žije pod kůrou a ve tlejícím dřevě
listnatých stromů. K hojným dřevinám na lokalitě patří topoly, na které
jsou potravně vázány mandelinky topolové (Chrysomela
populi). Počerné nálezy slunéčka východního (Harmonia axyridis) včetně jejich larev jsme využili ke krátkému
výkladu týkající se nepůvodních invazivních druhů. Na okraji hájku jsme
odchytili zástupce rovnokřídlého hmyzu cvrčivce révového (Oecanthus pellucens). U nás se vyskytuje v teplých oblastech
v nižších polohách – především na jižní Moravě a ve středních a
severozápadních Čechách. Z dalších nápadných představitelů tohoto řádu
jsme pozorovali saranče modrokřídlé (Oedipoda
caerulescens) a saranče vlašské (Calliptamus italicus); posledně jmenované u nás patří mezi
téměř ohrožené druhy.
Z motýlů připomenu alespoň batolce červeného (Apatura ilia), okáče ovsového (Minois dryas), otakárka ovocného (Iphiclides podalirius), modráska
krušinového (Celastrina argiolus),
ohniváčka černoskvrnného (Lycaena tityrus),
ohniváčka černokřídlého (Lycaena phlaeas),
okáče voňavkového (Brintesia circe) a
perleťovce malého (Issoria lathonia).
V našich úlovcích byli i zástupci řádu polokřídlých (Hemiptera). Zmíním
alespoň ostnohřbetku americkou (Stictocephala
bisonia) a ploštice kněžici kuželovitou (Aelia acuminata) a vroubenku smrdutou (Coreus marginatus). Mezi hmyzem ve smýkací síťce uvízl i piják
lužní (Dermacentor reticulatus). Je
to naše největší klíště, nasátá samička dosáhuje velikosti až 16 mm. U nás se
vyskytuje pouze v teplých a vlhkých nížinných oblastech jižní Moravy.
Z dalších pavoukovců jsme zaznamenali běžníka obecného (Xysticus cristatus) zástupce čeledi skákavkovití
(Salticidae).
V rámci managementu bylo na ploše parku vyhloubeno i několik tůní, které přispívají k biodiverzitě. Během chvilky jsme u jedné z nich nalovili několik větších potápníků (Colymbetes fuscus, Graphoderus cinereus, Hydaticus seminiger, Rhantus suturalis), vodomila Hydrochara caraboides a vodní ploštice splešťuli blátivou (Nepa cinerea), znakoplavku obecnou (Notonecta glauca) a dokonce i vzácnější jehlanku válcovitou (Ranatra linearis). Na mokřadních biotopech jsme pozorovali i některé druhy obojživelníků – rosničku zelenou (Hyla arborea) a skokana štíhlého (Rana dalmatina). Při této příležitosti Milan Veselý přítomným ukázal rozdíly mezi hnědými a zelenými skokany. Došli jsme až k ptačí pozorovatelně. Poblíž bylo postaveno zařízení pro zimování hadů, neboť v tomto roce zde byla zjištěna užovka stromová (Zamenis longissimus). Pozorováno už zde bylo více jedinců a v současné době se zkoumá původnost této populace. Asi po čtyřech hodinách jsme se vrátili do výchozího místa a exkurze byla ukončena.
V rámci managementu bylo na ploše parku vyhloubeno i několik tůní, které přispívají k biodiverzitě. Během chvilky jsme u jedné z nich nalovili několik větších potápníků (Colymbetes fuscus, Graphoderus cinereus, Hydaticus seminiger, Rhantus suturalis), vodomila Hydrochara caraboides a vodní ploštice splešťuli blátivou (Nepa cinerea), znakoplavku obecnou (Notonecta glauca) a dokonce i vzácnější jehlanku válcovitou (Ranatra linearis). Na mokřadních biotopech jsme pozorovali i některé druhy obojživelníků – rosničku zelenou (Hyla arborea) a skokana štíhlého (Rana dalmatina). Při této příležitosti Milan Veselý přítomným ukázal rozdíly mezi hnědými a zelenými skokany. Došli jsme až k ptačí pozorovatelně. Poblíž bylo postaveno zařízení pro zimování hadů, neboť v tomto roce zde byla zjištěna užovka stromová (Zamenis longissimus). Pozorováno už zde bylo více jedinců a v současné době se zkoumá původnost této populace. Asi po čtyřech hodinách jsme se vrátili do výchozího místa a exkurze byla ukončena.
V horkém slunečním dni kolem břehů rybníka a tůní
poletovalo množství vážek. Přítomný specialista během exkurze zjistil 12 druhů.
K nejhojnějším patřily vážka rudá (Sympetrum
sanguineum), šídlo rákosní (Aeshna
affinis), vážka obecná (Sympetrum
vulgatum), šidélko větší (Ischnura
elegans), vážka ploská (Libellula
depressa) či vážka černořitná (Orthetrum
cancellatum).
Účastníky exkurze jsme zavedli i ke stádečku maďarského
stepního skotu. Jedná se o starobylé plemeno původem z maďarských pust. Tato nenáročná,
dlouhověká a proti nemocem odolná zvířata byla na lokalitu vypuštěna, aby
spásala invazivní vegetaci. Trus býložravců je ale zajímavý i pro entomology,
protože tato materie slouží jako zdroj potravy pro široké spektrum hmyzu.
Pozorovali jsme různé druhy dvoukřídlého hmyzu (Diptera), drabčíky (Staphylinidae)
a zástupce vrubounovitch brouků lejnožroutů (Onthophagus sp.). Na pastvině jsme rovněž natrefili na nymfu
kudlanky nábožné (Mantis religiosa).